Dobrovolníci v Aši ušili více než šest tisíc roušek za osm dní. Ústenky věnovali hlavně seniorům

(Koronavir) S nedostatkem ochranných pomůcek proti koronaviru se napříč Českou republikou lidé vyrovnali po svém. Tisíce dobrovolníků, včetně cizinců, se pustily do ruční výroby roušek. Tato nezištná pomoc se nevyhnula ani západočeské Aši. Během několika dnů u šicích strojů vyrobili přes šest tisíc ústenek.

„Nesmírně si vážím všech, kteří pomohli vybavit Ašáky v tuto chvíli nedostatkovými rouškami. Než se k nám dostanou ty ze státních dodávek, nebudeme je díky nim potřebovat. Dává nám to naději, že umíme být soudržní a že společně jsme silnější,“ řekl starosta Aše Dalibor Blažek.

Všechno začalo v sobotu 14. března v Domě dětí a mládeže Sluníčko, kde se do ruční výroby ústenek nejprve pustili zaměstnanci a několik dobrovolnic. Ukázalo se, že nedostatek ochranných pomůcek má dopad vedle zdravotnictví i na sociální služby. „Na Ašsku působí několik organizací, které se ocitly v patové situaci a bez ohledu na vládní opatření musely pracovat dál, zejména v terénu. Požádali jsme nakonec přes sociální sítě o další šicí stroje a látky a to, co se spustilo, mi opravdu vyrazilo dech,“ ohlíží se na reakce a příliv dalších dobrovolníků ředitelka domu dětí Eva Holečková, která se následně pustila do improvizované koordinace výroby a distribuce.

Díky vehementnímu úsilí a spolupráci všech zúčastněných mohli v Aši během osmi dnů rozdělit celkem 6.290 roušek. Několik prvních hned v pondělí 16. března, konkrétně neziskové organizaci Kotec. Do pátku pak následovaly městský úřad, lékaři, léčebna dlouhodobě nemocných Carvac, klienti chráněného bydlení, osadní výbory, městská i státní policie, místní obchody, benziny a řada dalších.

„Tohle je důkaz, že společenská odpovědnost a lidskost jsou s námi. Pro některé to bylo i osobní výzvou. Šili, i když s tím neměli žádné zkušenosti. V některých domácnostech se šití stalo rodinnou aktivitou,“ usmívá se ředitelka domu dětí.

Mezi prvními dobrovolníky byli lidé z vietnamské a mongolské komunity. „Ozvali se, že chtějí pomoci s šitím roušek. Po práci se mongolští dobrovolníci scházeli a šili bez nároku na honorář v místní textilce. Vietnamští spoluobčané zase vyměnili své restaurace za šicí dílny. Prý to berou jako projev díků za to, že jsme je před lety přijali do našeho města, které je teď jejich domovem,“ dodává s neskrytým dojetím Eva Holečková.

Pozadu nezůstalo ani město Aš. Kromě toho, že se do výroby a distribuce pustili i úředníci městského úřadu, radnice objednala a dodala dobrovolníkům 300 metrů stoprocentní bavlny. Radní Aše Kamila Černá a Václav Hlaváč z Carvacu pak soukromě zainvestovali částkou 14 tisíc korun do nákupu nanotextilie, která má vynikající absorpční vlastnosti. Podnikatel Jiří Svoboda výrobcům poskytl dalších 1.500 metrů látky. I místní firma ZDM s.r.o. věnovala 1.500 metrů látky, tisíc metrů nití a přiložila k dílu své šicí stroje a veškeré tkaniny nařezala na potřebné rozměry. Iniciativa místních jakoby neměla hranice. Pozornosti a vděku neunikly ani zapůjčené speciální nůžky od místostarosty Pavla Klepáčka, které kdysi slavnostně přestřihávaly pásku při zprovoznění železnice do Německa.

Karlovarský kraj by měl v tomto týdnu přerozdělovat ochranné pomůcky, které dostane od státu. V Aši ale zůstávají lidé odhodláni a připraveni pomoci, když to bude nutné.

Foto: Dominik Erban

(ps)

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *