Ašák, který umí italské pizzy. Seznamte se s mladým podnikatelem

Jakub Karika, mladý člověk, který dává Ašákům najíst. A chutná jim. Vyučil se automechanikem. Zkušenosti v pohostinských službách ale získával prakticky od dětství, hlavně od svého otce. A dneska se z nich raduje nejen on sám. Zdá se, že v Aši byl hlad. Ašáci už si okolí nedovedou představit bez charakteristické vůně oblíbené italské pochoutky. Nápad otevřít v Aši pizzerii měl před pěti lety. Podařilo se mu to vloni na podzim. A vypadá to, že nezůstane zdaleka jen u pizzy.

Jak se z automechanika stane úspěšný provozovatel pizzerie?
Původně jsem chtěl studovat hotelovou školu. Ale otec mě od toho odradil. Řekl mi, že se přece nepůjdu učit něco, co umím. Ať si vyberu jiný obor, abych toho uměl co nejvíc. Tak jsem se rozhodl pro automechanika. V osmnácti letech jsem si udělal řidičák a našel si brigádu v Plavně u rodinného kamaráda, Itala, který má pizzerii. Víkendová brigáda se nakonec proměnila v deset let zaměstnání, kde jsem se naučil všechno, co jsem teď zúročil tady.

Jak byste popsal první měsíc po otevření?
První měsíc byl opravdu nabitý, prakticky jsme se nezastavili. Lidé si pizzu chválili. Hrozně mě to povzbudilo a měl jsem radost, že se vracejí. Navštívili nás i kamarádi a známí z daleka, kteří neskrývali nadšení. To vás zahřeje u srdce a povzbudí do další práce.

Máte dva zaměstnance a pár brigádníků. Jak jste to stíhali?
V tomto ohledu to bylo náročné. Stávalo se, bohužel, že lidé na pizzu čekali třeba i hodinu. Večer, kolem šesté, sedmé se mohl telefon zbláznit. A to prostě nestihnete obsloužit všechny najednou. Ale teď už je to, řekněme, ustálené. Za to samozřejmě musím poděkovat i zaměstnancům.

Proč neděláte rozvoz?
Nechceme tříštit péči o hosty v restauraci. Navíc pizza má být podávána nejlépe čerstvá, teplá a křupavá na talíři. Pokud lidé chtějí, mohou si ji odnést. Ale rád je vidím sedět v klidu u stolu v restauraci, nebo teď v létě i na terase. Tak to má být.

Kolik tady trávíte času?
Dost. Občas musím odběhnout něco zařídit, ale sem tady každý den. Musím poděkovat rodině a nejbližším nejen za pomoc při rozjezdu, ale i za trpělivost a pochopení. Jsem tady prakticky od rána do večera. Nejde jen otevřít a čekat, že přijdou peníze.

Nově jsme rozjeli domácí Tiramisu a bude Panna cotta.
Nabídku chceme rozšířit i o saláty.

Podle čeho jste sestavoval menu a můžeme se těšit na nějaké novinky?
V nabídce máme 27 pizz, z čehož většina jsou klasické, celosvětově známé. Jako třeba Frutti di mare, nebo Quattro formaggi. Ale dát si můžete i mou vlastní pizzu Giacobbe, kterou jsem sestavil podle toho, co mám rád. A zatím chutná i hostům. Postupně jsme zavedli týdenní nabídku těstovin a to se také chytlo, zdá se. Takže se v nabídce pravděpodobně objeví víc druhů. Nově jsme rozjeli domácí Tiramisu a bude Panna cotta. Nabídku chceme rozšířit i o saláty. Kdyby nepřišla korona krize, možná bychom je už v nabídce měli. Zkoušíme postupně, co lidé budou jíst a po čem se budou ptát.

Myslíte, že by se v Aši uživily i jiné restaurace?
Myslím, že ano. Ve většině velkých měst máte na výběr z pestré nabídky národních kuchyní. Oblíbené jsou třeba indické, mexické, nebo čínské. Vietnamských je podle mého v Aši dost. Chyběla tu třeba ta italská. Dovedu si představit, že se tu daří i pořádnému steak house nebo burgerům.

Když je to tak, proč se tady do podnikání, podle vás, pouští tak málo lidí?
Lidé podle mě mají strach. Já měl v mnoha ohledech štěstí. Mně pomohly zkušenosti, věděl jsem, do čeho jdu a měl jsem čas si vše připravit. Ani vstupní investice v mém případě nebyla vysoká. Rozjezd mě stál necelých 200 tisíc korun. Většinu vybavení jsem si sehnal z druhé ruky, nebo jsem je měl. Nejvíce mne stály stoly, židle a oprava prostor. Ani s administrativou jsem neměl příliš práce, dříve tu bývalo bistro. Určitě to byl risk a svým způsobem jsem byl připravený na to, že to nevyjde. Otevřeli jsme v listopadu a rozjelo se to dobře. První dva měsíce provozu byly nad očekávání úspěšné. Lidé byli zvědaví. Pak přišly mírnější leden, únor a korona krize. Kdybych otevřel o dva měsíce déle, mohlo být také všechno jinak.

V čem má Aš podle vás, z pohledu podnikatele, největší potenciál?
Máme krásnou krajinu, spousty památek a turistika je tu poměrně živá. Jak z české, tak německé strany. Spousty podniků žije z německé klientely a určitě by jich mohlo být více.

Vidíte jako podnikatel naopak někde mínus?
Nevidím. Člověk se musí přizpůsobit, pokud něco chce.

Chybí vám něco v Aši jako občanovi?
Mně se tady líbí. Ale co opravdu postrádám, je zábava pro mladé. Místo, kde by i večer mohli trávit čas. Líbilo by se mi víc akcí v létě třeba na rozhledně pro veřejnost.

Kde se vidíte za pět let?
Určitě bych chtěl svůj vlastní podnik a neplatit nájem. To je má vize.

Děkujeme za rozhovor, přejeme plno spokojených hostů a ať se vám vaše vize splní.
Já děkuji též.

Rozhovor připravila Pavla Sofilkaničová

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *