Snímky ašského fotografa si můžete prohlédnout i zakoupit v Londýně

A o kterého fotografa se jedná? Řeč je o Marku Walchetsederovi, který se fotografii věnuje jako koníčku už nějaký ten rok. Na našich stránkách jste už měli možnost se s jeho prací seznámit, protože se s námi zapojil do Ašákových vnoučat a zachytil pro nás na film proběhlé akce. Marek je u nás v okolí výjimečný především tím, že se věnuje dokumentární fotografii a zachycuje emoce a zdánlivě obyčejné příběhy. Že má svůj poznatelný rukopis si ale všimli už i za hranicemi naší republiky a tak jsme se rozhodli ho oslovit, abychom poznali jeho příběh a mohli ho říci i vám.

Je to takové klišé, ale nejde se fotografa nezeptat – kdy jsi zjistil, že je focení tvou vášní a jaké byly tvé začátky?
Zjistil jsem, že je fotka mojí vášní, cca. před třemi nebo čtyřmi lety. Kamarád mi ukázal Instagram a mě se to líbilo, tak jsem si založil účet a začal fotit na iPhone. Když si na ty začátky vzpomenu, tak se musím smát. I když já jsem vlastně pořád na začátku, já nejsem nějaký profík, který už je na vrcholu, naučit se fotit je podle mně běh na celý život, nejhorší věc je myslet si, že když si koupím foťák, tak jsem fotograf. Lidé si neuvědomují, že je to těžký obor jako každý jiný, přeci každý ví, že když si koupí hoblík, tak není truhlář, ale bohužel u fotky tomu tak není a tak je dnes internet zdrojem tun digitálního odpadu. Proto je dnes tak strašně těžké se ve fotografii prosadit a každého, komu se to podaří nesmírně obdivuji.
A jedno ještě větší klišé – kde bereš inspiraci?
 Inspiraci beru všude kolem sebe. Většina mých fotek je tady z Aše a okolí. Nezdá se to, ale Aš je velmi fotogenická. Potom beru inspiraci u slavných fotografů. Miluji fotky fotografů z MagnumPhotos nebo z českého spolku 400asa. Myslím, že je důležité si najít nějaké vzory a od nich se učit.
Na Facebooku jsme zachytili informace, že tvá tvorba se nachází i v Londýnské galerii The Observathory photography gallery, řekneš nám o tom více?
Ano, zhruba před dvěma měsíci mě oslovila tato galerie, že viděli jednu moji fotku a velmi se jim líbí a rádi by ji ve své galerii vystavili a na svých stránkách ji i prodávali. Jedná se o fotku dvou koní, které jsem vyfotil v Krásné, na louce naproti slévárně. Fotku i odkaz na galerii můžete najít na mém Instagramu.
 Ale to není všechno, poslední dobou slavíš úspěchy v různých fotografických soutěžích…

V soutěži na téma Život, kterou pořádalo české zastoupení značky Fujifilm ve spolupráci se specializovanou prodejnou Fujifoto v Praze, vybrala odborná porota moji fotku mezi asi 20 nejlepších. Fotka je vystavená v X-Foto gallery v Praze. Shodou okolností se jedná o stejnou fotku jako je v Londýně, jen tady je v černobíle úpravě. A minulý měsíc jsem se dostal se dvěma fotkami do první tisícovky na CEWE Photo Award. Je to velká celosvětová soutěž, které se zúčastnilo zhruba 60 000 fotografů a bylo přihlášeno přes 600 000 fotek. No a nakonec o mně vyšel krátký článek s dvaceti fotkami v srpnovém čísle anglického X-Posure Magazine, kde vychází každý měsíc několik profilů zajímavých fotografů z celého světa.
 
Spousta lidí si myslí, že fotografa dělá hlavně kvalitní fotovybavení. Jak to vidíš ty?
 
Určitě ne. Myslím, že kvalitní vybavení tě dokáže posunout dál, ale určitě z tebe neudělá dobrého fotografa. Fotograf musí mít dobré oko a zkušenosti. Klidně můžeš mít foťák za čtvrt milionu, ale když neumíš komponovat, tak ta fotka bude stejně vždycky špatná. V agentuře MagnumPhotos je fotograf, který fotí telefonem, takže cenovka vybavení je až to poslední na cestě jak se stát dobrým fotografem.
 
Máš nějaké plány nebo vize tvé budoucnosti jako fotografa?

Tak já asi nikdy nic neplánuji, nechávám to tak nějak plynout, jak to přijde. Každopádně mě strašně láká fotit dokument. Je to asi ta nejtěžší možná disciplína ve fotografii, ale vznikají tam ty nejkrásnější fotky. Takže doufám, že se mi podaří najít nějaká zajímavá témata ke zpracování.
Máš mimo jiné krásné fotografie ze svých cest… v podstatě by ses fotografování mohl věnovat kdekoli po světě, ale stále zůstáváš Ašákem. Co tě tu drží?
Já osobně vím, že kdybych žil třeba v Praze, tak ten můj dosah i fotografie by byly už podstatně dál, protože Praha nabízí daleko větší množství možností. Ať už pro samotné lokace na focení street fotek nebo na výběr témat k focení dokumentu. A co mě tu drží? Já jsem tady zakořeněný, narodil jsem se v Aši, mám v Krásné dům a pro děti je určitě lepší vyrůstat v Krásné než v Praze, takže já už se nikam nechystám a za focením dojíždím.
Na místní poměry je také tvá tvorba dost vidět na Instagramu – máš více jak 7000 sledujících. Jak se to vlastně dělá, aby byl člověk na této síti vidět? Měl bys nějaký návod pro začátečníky, kteří by  rádi svoji tvorbu také sdíleli s okolím? 🙂
Prosadit se na Instagramu je strašně těžké, právě kvůli tomu digitálnímu odpadu, který tam lidé chrlí. Na Instagram se denně nahrají miliony fotek a aby ta vaše vynikla, má na to jen pár sekund, než bude zasypána jinými fotkami. Takže ta vaše musí být dobrá v několika aspektech. Na prvním místě je, že musí být vizuálně zajímavá, aby přitáhla pozornost diváka a za druhé by měla být doplněna dobrými hashtagy, které fotku vystihnou a můžou jí pomoct zvednout dosah.
A ještě nám prozraď, kde všude ještě můžeme tvoji práci sledovat…
Zatím jsem se ještě nedopracoval k tomu, abych si vytvořil nějaké stránky, takže zatím pouze na mém Instagramu nebo na mém Facebooku. Potom se sem tam mihnou moje fotky na Instagramovém magazínu The StreetHunters, který jsem založil a který má již skoro 120 000 sledujících. Tam se snažím pomáhat českým fotografům dostat jejich fotky do světa.
Děkujeme za milý rozhovor a možnost sdílet tvé fotografie! Těšíme se na viděnou při další akci pro Spokojené Ašáky

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *